Já, meditace a Mohendžodáro.

Má cesta k meditacím začala půl roku po narození mého prvního syna Šimona. Téměř od porodu jsem prožívala velké zdravotní potíže. Během tří měsíců jsem do sebe naládovala čtvery antibiotika a stále jsem vypadala, jak kdybych měla každou chvíli umřít. Alespoň tak jsem působila na lidi.

Když onemocněl i Šimonek, začala jsem hledat jiné varianty, než je chemie v pilulkách, protože ani Šimonkovi nepomáhala. Hlavně, jak už to tak bývá, nemoc svého dítěte jsem psychicky zvládala daleko hůř než svou vlastní.

Na cestě za alternativou léků jsem poznala bytost, která mi připomněla, jaké knížky mám doma v knihovničce, v co jsem věřila a čemu se věnovala, než jsem spadla do několikaletého workoholismu, ze kterého mne nevysvobodilo ani těhotenství.

Vrhla jsem se na knížky. Hltala jsem jednu knížku za druhou s tématem minulé životy, a když jsem si přečetla o tom, jak se dětem lehce vybavují vzpomínky z prenatálního období i z minulých životů, zatoužila jsem umět dovednosti regresního terapeuta a pomáhat tak dětem v jejich traumatech, aby si je nemusely nést do dospělosti či pozdního stáří. Moc jsem si přála dokázat pomoci dětem s jejich bloky, strachy, fóbiemi, nízkým sebevědomím atd., aby z nich vyrostli zdraví, sebevědomí dospělí bez traumat.

Začala jsem hledat kurzy regresní terapie na internetu a objevila jsem Mílu Lukášovou. Můj šestý smysl mi hned napověděl, že to je ten člověk, od kterého se mám učit.

Míla byla první osoba, která mne seznámila nejen s regresními technikami, ale i s meditacemi a vizualizací. Zamilovala jsem se. Do regresek, meditací, vizualizací i do Míliny hluboké moudrosti.

Během tří let jsem navštívila všechny kurzy a meditační víkendy, které Míla v té době vedla. Kromě regresní techniky mě naučila úžasnou Oshovu meditaci Srdeční čakra neboli Meditaci čtyř směrů či Súfijské cvičení a seznámila mne s Vnitřním dítětem, díky kterému jsem se začala vidět úplně jinak, nežli jsem se do té doby viděla. Začala jsem se mít ráda!

Míla mi ukázala sílu meditací a vizualizací a obrovskou sílu a smysl práce s Vnitřním dítětem.

Na Míliných kurzech a meditacích jsem se také seznámila s řadou úžasných lidí. S některými jsme se stali přáteli, vídáme se dodnes a věřím, že spolu budeme v kontaktu už navždy.

Jednou z bytostí, kterou jsem poznala u Míly na regresích, je Kristinka Eva Bělková. Ohromně jsem si „sedly“. No, spíš by asi bylo pravdivější napsat, že jsme se k sobě tak nějak energeticky přitáhly. Hned jsme si byly sympatické a shodly se v různých názorech už od začátku. Taky si ale umíme už od začátku říkat věci tak, jaké doopravdy jsou. Bez omáček, krášlení, hezky narovinu. Takže jsme se někdy na sebe takzvaně pěkně naprdly.

Třeba když mi řekla, že bych měla pracovat na svém ženství. Že už to není tak zlý, jako když mě poznala, ale i tak jsem stále víc chlap než žena.

Sice jsme se v té době už znaly víc než rok, ale i přesto mne její upřímnost v prvním okamžiku vykolejila. Prohlásila: „Ty bys měla jet na Mohendžodáro, to by ti fakt pomohlo, a už jsi na to zralá“.

Kristinka nebyla první, od koho jsem slovo Mohendžodáro slyšela. Prvně jsem o Mohendžodáru zaslechla nadšeně vyprávět Martinku Výbornou (dnes úžasnou chomutovskou lektorkou nejen Mohendžodára) zhruba dva měsíce před Kristinkou, a zrovna u Míly na meditacích. Tenkrát to pro mne bylo ale ještě slovo jak z úplně jiného vesmíru a nedokázala jsem jej ani vyslovit.

Díky Kristince jsem si uvědomila, že je tomu asi půl roku zpátky, co jsem se začala měnit v ženu. Pozvolna, nenásilně, a rozhodně bez mého vědomí.

V té době jsem už byla zase zpátky v práci jakožto technolog vyrábějící umělé trávníky, chodící v montérkách se šroubovákem v kapse, lezoucí po strojích i pod ně, ale najednou jsem i u těch strojů začala viditelně ženštět.  

Odmalička jsem byla vychovávaná jako sporťák. Chtěla jsem chodit do taneční skupiny, ale místo toho jsem mimo jiné hrála závodně basketbal a v zimě víkend co víkend lyžovala. V pubertě jsem nosila krátké vlasy a tričko s Van Damem. Na střední škole pak vytahané raperské kalhoty a zkoušela jezdit na skejtu.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou proměna začala. Pozvolna, ale začala, a okolí to vnímalo dřív než já.

Tři měsíce od rozhovoru s Kristinkou jsem už hučela s ostatními ve velké meditárně lažárenského meditačního centra. Pět dní meditací, tantrického cvičení Mohendžodáro, spontánních tanců a nádherného závěrečného rituálu. Byla jsem rozhodnutá. Jedu na další kurz. Tři pětidenky dvojky? Tak jo.

Každým setkáním jsem byla ženštější a ženštější, cítila jsem se nádherně. Nádherně a nádherně žensky. Nádherně, žensky, krásná a vyrovnaná. A ty reakce z okolí… to bylo jasné potvrzení, že má cesta k ženství se rozjela ve velikém, a konečně je ze mne Žena. Technolog v montérkách se změnil v Ženu v montérkách, které prý i ty montérky neskutečně seknou.

Ženská pospolitost, meditace, transformační techniky a Mohendžodáro jako takové si mne natolik získaly, že jsem časem absolvovala i lektorský kurz a začala vést vlastní ženské kruhy.

Nádherné pocity a zážitky z Mohendžodára mi ale přinesly víc než „jen“ změnu sportovního technika v Ženu. Po šesti letech jsem konečně podruhé otěhotněla. A ano, jsem přesvědčená, že kromě manžela na tom mělo velký podíl právě Mohendžodáro.

V době mého druhého těhotenství už byla má změna v Ženu dokonána. V průběhu těhotenství jsem si prošla ještě kurzem a certifikací energetických masáží Mohendžodáro i klasických sportovních a relaxačních masáží, po porodu pak i kompletním tříletým kurzem Mentorek meditací Mohendžodáro, což je soubor devíti úžasných aktivních meditací a fantastických cvičení Totemových zvířat se speciálními tanečními meditacemi.

Zkrátka jsem se zamilovala do aktivních meditací a vizualizací, protože mají obrovskou transformační sílu, léčí traumata a rozpouštějí vnitřní bloky. Zamilovala jsem se do Mohendžodára, spontánního tance a vizualizace ať už na jakékoliv téma.

S nadšením od té doby předávám své nabyté dovednosti a znalosti dál, s láskou vedu ženy svým nitrem, ať už v uzavřeném kruhu žen docházkových kurzů, či víkendových setkání, nebo v otevřených kruzích v průběhu roku, anebo na akcích, kam mne zvou jiné ženy.

V roce 2021 jsme navíc s Kristinkou propojily své zkušenosti a dovednosti a vytvořily víkendová sekání žen na témata Meditací Mohendžodáro. Kromě meditací a vizualizací o těchto víkendech nechybí ani tanec, cvičení Totemových zvířat, setkání s vnitřními silami a archetypy, bubnování a zpívání manter a silových písní u ohně, a mnoho dalšího. Více se o tomto projektu dozvíte zde (klikni).

Od mé první zkušenosti s meditacemi uplynula spousta času a já navštívila mnoho kurzů, workshopů i škol osobnostního rozvoje, a to ať už naživo, či jako on-line projekty. Psala bych dlouho, kdybych měla napsat o všech těch báječných akcích. … A ano, pravda… někdy se nějaká akcička úplně nepovedla...

Za své velké milníky života, které mne hodně naučily a změnily od porodu mého prvního dítěte, považuji setkání s Mílou Lukášovou a všechny její kurzy, kterými jsem si prošla, Mohendžodáro ve všech svých podobách a úrovních, poznání jógy, výrobu svého prvního šamanského bubnu, roční školu Šamanských meditací s Pavlou Štěpničkovou, neuvěřitelně intenzivní transformační cestu do sebe sama s Markétkou Maděrovou (Miriam Amalthea), a v neposlední řadě tříletou školu Cesta tančícího srdce s Guyem Baringtonem, kterou bych měla dokončit v roce 2022.

Každý z jmenovaných je mi velkou inspirací jak v osobním životě, tak při vedení druhých lidí.

Vděčná jsem za tu obří změnu uvnitř i vně mě samé a abyste viděli, že nekecám, přikládám fotky, jak roky plynuly

A ano, opravdu to jsem všechno já a stále se měním, učím, transformuji, čistím na duši i v těle, zkrátka žiji, jak nejlépe to umím …

No a samozřejmě musím uvést jako svůj obří milník života taky den, kdy jsem začala žít Život s DMO, o kterém si můžete přečíst kliknutím zde. Tato životní cesta stále trvá a ještě dlouho trvat bude, ta mne formuje velmi výrazně a hodně mi ukazuje, kdo doopravdy jsem, jak co zvládám a kde musím své nastavení změnit.

Tak tolik o mě a mé cestě k sobě a meditacím, které mne provází na mé životní cestě, a která mne dovedla až sem - do online světa, abych mohla předávat co umím, co znám, i touto formou.

S láskou

Radana Vanésa alias Ráďa